Lichokopytníci

Latinsky Perissodactyla

ZNAKY

• Váha těla spočívá na třetím prstě, ostatní bývají redukovány (palec úplně chybí)
• Došlapují na lichý počet prstů opatřených rohovitými kopyty
• Jsou býložraví
• Mají jednoduchý žaludek, ale velké slepé střevo (u koně má obsah 30 litrů)
• Rodí jedno mládě, které se brzy po porodu staví na nohy a následuje matku
• Dělí se do tří čeledí:
  • Koňovití
  • Nosorožcovití
  • Tapírovití

KOŇOVITÍ

• Chodidlo tvoří jen jeden prst
• Mají štíhlé a dlouhé nohy
• Jsou vytrvalí a rychlí
• Obývají stepi nebo horské polopouště
• Oči mají po stranách hlavy, takže mají rozhled na všechny strany
• Některé druhy byly domestikovány
• Hřebec si hlídá stádo tvořené kobylami a hříbaty

Kůň převalského

• Jediný divoce žijící kůň ® zařazen na listinu ohrožených druhů zvířat IUCN
• Ve své domovině byl téměř vyhuben, dnes se však vrací zpátky do Mongolska
• Typické znaky: vztyčená hříva (všichni domácí i zdivočelí koně mají hřívu dlouhou a polehlou), krátké žíně vyrůstající po stranách kořene ocasu, tmavý pruh na hřbetě, mohutná klabonosá hlava s bílým polem kolem nozder a silnými žuchvami a náznak příčného pruhování na nohou
• V létě jsou světle skořicoví, na zimu jim narůstá hustá světlá srst
• Potrava: stepní rostliny – hlavně trávy a byliny

Zajímavost:

• Od roku 1959 vede ZOO Praha celosvětovou plemennou knihu Koně Převalského ® v té době žilo pouze 54 jedinců
• V roce 2017 čítala světová populace tohoto koně asi 2010 kusů

Kůň domácí

• První důkazy o domestikaci koně pochází z Centrální Asie z doby asi 3000 let př. n. l.
• Domestikovaní koně se chovali zprvu pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů i osobní přepravu
• Během staletí se podařilo vyšlechtit různá plemena koní – Kladrubský kůň (česká národní památka) či Lipicán
• Domácí koně občas unikli do přírody ® zdivočelí koně:
  • Mustangové (Amerika)
  • Brumbees (Austrálie)
  • Camargský kůň (Francie)

Osel

• Nejmenší zástupce koňovitých lichokopytníků
• Mají typické nenápadné zbarvení a uši, které jsou delší než uši koní a zeber
• Rod zahrnuje tři divoce žijící druhy – osel africký, osel asijský a kiang
• Domestikací dnes vzácného osla afrického vznikl osel domácí
• Osel asijský vytváří různé poddruhy – kulan, onager, džigetaj, ašdari, khur

Zajímavost: lidé mají mylnou představu, že osel je tvrdohlavé a tupé zvíře. Opak je však pravdou, osel je chytrý (většinou chytřejší než člověk). Jelikož není vybaven dlouhýma nohama a rychlostí, od přírody je to velmi obezřetné zvíře, které se nikam nehrne, potřebuje jistotu a vše dopředu promýšlí.

• Poddruhem osla afrického je osel somálský, který se vyznačuje schopností přežít v extrémních podmínkách pouště
  • Jedná se o kriticky ohrožený druh z důvodu pytláctví a silné konkurenci dobytka

Křížení osla s koněm

• Hřebec a oslice – mezek
• Klisna a osel – mula
• Křízenci jsou neplodní

Zebra

• Jejich srst je charakteristicky bíločerně pruhovaná (‚zebrovaná‘)
• Žijí obvykle v rodinných skupinách, které jsou tvořeny jedním hřebcem, doprovázených klisnami a mláďaty
• Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí, ve volné přírodě 20 až 25 let
• Jejich domovem je Afrika
• Jednotlivé druhy se liší pruhováním (dokonce pruhy jednotlivců jsou jedinečné jako otisky prstů člověka)

Zebra kvaga

• V přírodě vyhubena roku 1861, v zajetí poslední uhynula roku 1883

Druhy zeber:

• Zebra stepní – poddruhy: zebra bezhřívá, Bohmova, Crawshayova, Burchellova a Chapmannova)
• Zebra Grévyho
• Zebra horská – poddruhy: zebra Hartmannova a zebra kapská)

Zebra Grévyho

• Jedná se o největší a silně ohrožený druh zebry
• Vyznačuje se velkýma ušima a hustým pruhováním, tvořeným úzkými černými pruhy (pruhování je přítomné i na končetinách), břicho je bílé
• Vědecky popsána v roce 1882 a nazvána na počest tehdejšího francouzského prezidenta Grévyho, který zvíře dostal darem od etiopského císaře Menelika

Zebra bezhřívá

• Vzácný poddruh zebry stepní, který se vyznačuje dospělými jedinci bez hřívy
• Mláďata se narodí s normálně vyvinutou hřívou, ta jim od věku 2-3 let vypadává a postupně mizí
• Nohy má pruhované až ke kopytům

Zebra Bohmova

• Nejběžnější poddruh zebry stepní
• Má černé široké pruhy bez meziproužků
• Své jméno dostala po mladém cestovateli Bohmovi, který zemřel při výzkumu afrických zvířat ve východní Africe na konci 19. století
• Jako všechny zebry stepní tvoří tzv. harémy, kdy si dominantní hřebec hlídá samice s mláďaty

Zebra Chapmanova

• Na světlé srsti má široké černé pásy a mezi nimi výrazné hnědé mezipruhy
• Nohy má pruhované až ke kopytům
• Samci spolu o samice svádějí souboje, ke kterým používají své končetiny a čelisti

Zebra Burchellova

• Dříve nazývaná damarská
• Žije na savanách jižní Afriky
• Nejsvětlejší poddruh zebry stepní, pro nějž jsou typické světlé končetiny téměř bez bruhů
• Má menší počet širších pruhů, mezi kterými jsou světlejší šedé pruhy, a černé pruhy zasahují z boků i na břicho

Zebra Hartmannové

• Poddruh zebry horské
• Lze ji poznat podle laloku volné kůže na hrdle, velké hlavy a pruhování u kořene ocasu
• Žije v menších harémech, než je ovyklé u stepních zeber (1 hřebec a 1-5 klisny s mláďaty)
• Pokud na mládě zaútočí hyena nebo jiný predátor, celé stádo se spojí na jeho obranu

Zebra kapská

• Lze ji nalézt pouze v Jihoafrické republice, kde žije v rezervacích, např. Mountain Zebra National Park, v nadmořských výškách i 2000m
• nejmenší ze všech zeber a má husté černé pruhy na bílém podkladu
• Její pruhování je podobné zebře Grévyho, ale na rozdíl od ní má na zadních stehnech černé pruhy mimořádně silné
• Uši má podobném oslím

NOSOROŽCOVITÍ

Latinsky rhinocerotidae

ZNAKY

• Žijí v Africe a v Asii
• Mají silnou holou kůži a špatný zrak
• Nohy mají zakončeny třemi prsty
• I při vysoké rychlosti (45km/h) dokáže rychle změnit směr
• Dodnes jsou vybíjeni pytláky pro své rohy

ASIJŠTÍ NOSOROŽCI

Nosorožec indický

• Známý také jako nosorožec pancéřový
• Vyskytuje se na území Indie (odtud také jeho název)
• Jedná se o největší druh asijských nosorožců
• Má pouze jeden roh (až 60 cm) – samice ho má však podstatně menší
• Má silnou, světlešedou kůži posetou drobnými hrbolky – kůže vytváří pláty spojené hlubokými záhyby, která vypadá jako brnění
• Má masivní hlavu a pružný horní pysk, kterým si trhá a podává tuhou rostlinnou stravu

Nosorožec jávský

• Jedním z nejvzácnějších velkých savců světa a současně nejvzácnějším nosorožcem
• Podle Světového fondu na ochranu přírody žije na Jávě v národním parku Ujung Kulon posledních 63 jedinců
• Příbuzný s nosorožcem indickým, s nímž má podobný pancíř
• Tento druh se vyskytuje především v nížinných tropických deštných lesích, kde se obvykle živí listy a výhonky stronů a keřů, občas i různými plody

Nosorožec sumaterský

• Jediný žijící druh rodu dicerorhinus
• V rámci nosorožitých je nejmenším zástupcem
• Má dva rohy (Stejně jako afričtí nosorožci) – roh na nose bývá větší, méně než 50cm dlouhý, zatímco druhý roh je spíše pahýlovitý
• Většinu těla pokrývá srst tvořená červenohnědými chlupy
• Příslušníci tohoto druhu kdysi obývali deštné pralesy, bažiny a mlžné lesy v jižní, východní a jihovýchodní Asii
• V součanosti je kriticky ohroženým druhem – ve volné přírodě existuje pouze několik izolovaných populací na Sumatře a jedna na indonéském Borneu

AFRIČTÍ NOSOROŽCI

• Mají dva rohy

Nosorožec dvourohý (černý)

• Obývá křovinatou krajinu, kde spásá listí keřů a stromů, proto má špičatý a chápavý horní pysk zakončený pohyblivým prstíkem
• Při pohybu terénem se řídí hlavně čichem a sluchem, zrak má velmi špatný

Nosorožec tuponosý (bílý)

• Velký býložravec, který má horní pysk zploštělý a maximálně přizpůsobený ke spásání travin ze země
• Stejně jako nosorožec dvourohý má dva rohy tvořené keratinem, které volně nasedají na kostěné lhůžko na lebce

• Nosorožci své rohy používají jak k obraně svých mláďat před predátory, tak i k dolování vody nebo minerálů ze země

TAPÍROVITÍ

• Tato čeleď zahrnuje jeden žijící rod – tapír (tapirus) a asi 14 vymřelých rodů
• V tomto rodě je 5 žijících druhů býložravých zvířat, žijících v tropických oblastech Asie a Jižní Ameriky
• V třetihorách byli daleko více rozšíření a žili i ve střední Evropě
• Vývojově patří k nejstarším savcům na zemi – za posledních 35 miliónů let se změnili jen nepatrně

ZNAKY

• Jsou velcí asi jako osli, jejich tělo je přizpůsobeno k rychlému pohybu hustým podrostem
• Mají horní pysk protažený v pohyblivý chobůtek (nejsou však příbuzní se slony)
• Mají krátké, nepříliš pohyblivé uši a krátký ocas
• Na předních nohách mají čtyři prsty – největší je třetí prst – obdoba prostředníčku
• Zadní nohy mají tři prsty
• Všechny prsty jsou chráněny kopýtky
• Jsou velmi plachá, samotářká zvířata, která obývají hustý porost tropických lesů
• Samice rodí jedno mládě, které se rodí pruhované (podobně jako selata)
• Mají ostrý čich, skvělý sluch, avšak horší zrak
• Výborně plavou, ve vodě hledají i úkryt před predátory

Zajímavost: název tapír znamená v řeči brazilských indiánů „tlustý“, což charakterizuje jejich tuhou kůži

Druhy žijících tapírů:

• Tapír čabrakový
• Tapír středoamerický
• Tapír horský
• Tapír jihoamerický
• Tapirus kabomani

Tapír čabrakový

• Někdy též tapír indický
• Tvarem těla, chůzí a způsobem života se vzdáleně podobá vepři, přestože s ním není geneticky příbuzný
• Jeho kůže je porostlá jemnou černou a bílou srstí – trup je bílý, hlava, krk a končetiny černé
• Po staletí byl loven pro maso a kůži, která je velmi pevná a trvanlivá
• Stejně jako hroch umí chodit po dně řeky nebo jezera

Tapír jihoamerický

• Někdy též tapír americký
• Je porostlý krátkou, štětinatou obvykle tmavě hnědou srstí
• Obývá amazonský prales východně od And
• Od roku 2002 je v Červeném seznamu ohrožených druhů z důvodu lovu a ztráty přirozeného biotopu označen jako zranitelný (i přesto je stále nejhojnější z pěti druhů tapírů)
• Mezi jeho hlavní predátory patří krokodýli, jaguáři a pumy, které na něj často útočí v noci