Španělská inkvizice

• Vznikla z potřeby obrany křesťanského společenství ve Španělsku proti Židům a Maurům, kteří vnitřně nepřijali křesťanství a stávali se tedy při stálém ohrožení okolních států nebezpečím → lidé jim nedůvěřovali a podezírali je z kacířství
• Roku 1478 vzniká na popud krále Ferdinanda II. Aragonského španělská inkvizice, které podléhala přímo španělskému králi (nikoliv papeži) → sloužila jako nástroj státní moci
• U zrodu jejího největšího rozmachu stál Tomás de Torquemada, které ustanovil papež Incenc VIII.

Vznik inkvizice

• Král Ferdinand II. používal náboženství jako prostředek vlády nad svým obyvatelstvem → snažil se vyhladit na svých územích židovské a muslimské obyvatelstvo a jako prostředek sloužila inkvizice
• Základní motivací krále byla touha po vytvoření organizace politické a sociální kontroly, která by usnadnila komplikovanou centralizaci fragmentovaného Pyrenejského poloostrova
• Zakládajícím dokumentem inkvizice byla Sentencia estatuto z roku 1449, která zakazovala pokřtěným Židům určité úřady v církvi a ve státě
• Na žádost panovníků nechal papež Sixtus IV. instalovat inkviziční tribunál v Kastilii v roce 1478
• Úředním potvrzením a jmenováním dominikánů Juana de San Martin a Miguela de Morilio a poradce Juana Ruiz de Medina inkvizitory v roce 1480 je definitivním schválením španělské inkvizice
• V roce 1482 bylo papežem jmenováno dalších 7 inkvizitorů s Tomasem de Torquemada jako prvního generálního inkvizitora
• Nejvyšším odvolacím tribunálem se stal Consejo de la Suprema y General Inquisión, zkráceně Suprema
• Řím se postavil na odpor proti zavedení inkvizice → papež Sixtus IV. vydává bulu, kterou odsuzuje inkvizici, a dokonce se pokusil Španělům odebrat inkviziční ‚licenci‘
• Pod vedením Torquemady byl sestaven kodex španělské inkvizice, který měl celkem 28 ‚instrukcí‘,publikovaný v roce 1484
• Po roce 1492 je povoleno ve Španělsku dvojí vyznání katolické a islám
  • Zápas o národní existenci a nábožensko-kulturní identitu probíhal velmi ostře
  • Maurové úplně ztratili vládu na Pyrenejském poloostrově a stali se etnicko-náboženskou menšinou v křesťanském státě
• Vítězstvím nad Maury se stal hidalgo národním ideálem → Španěl je podle hidalguia rodilý aristokrat, který má vypjatý pojem o cti, hrdinství a důstojnosti a tato čest patřila i jeho náboženství → urážka křesťanství byla přímo osobní urážkou a víra se stávala rodovým a národním dědictvím a později i rasovým dědictvím
  • Zrodil se nový rasový zákon, podle kterého pokřtěný Žid nesměl bydlet v některých městech, nesměl vykonávat veřejný úřad (notář, písař, lékař) a v Kastilii byl vyloučen i z akademického života

Struktura inkvizice

• Základní listinou inkvizice byla bula Sixta IV.  z roku 1478
• Suprema byl nejvyšším odvolacím tribunálem, kterému podléhaly provinční tribunály
• Řídící směrnicí byla Instrucciones Antiquas, jejichž autorem byl Tomás Torquemada
• Představitelem inkvizice je velkoinkvizitor, který je jedním z členů Supremy, kde zasedal i král
• Dle instrukcí měly být rozsudky tribunálu konečné a nebylo možné se proti nim nijak odvolávat
• Provinční tribunál se skládal ze dvou inkvizitorů, přísedícího (soudního zřízence) a žalobce a neurčitého počtu služebníků           
• Další skupinu tvořili tzv. familiares, kteří zabezpečovali tribunál jako strážní a doprovodní oddíl, ale fungovali i jako udavači a informátoři → tato služba byla bezplatná a čestná
• Pod pravomoc inkvizice patřili všichni poddaní v království
• Inkvizici patřily všechny případy, které souvisely s otázkou pravosti a jednoty víry, která byla zárukou jednoty a existence státu
• Inkvizici řídily sice církevní autority, pokud byl ale obviněný označen za heretika, byl vydán světské autoritě → k vynucení doznání se užívalo mučení a trestem mohla být veřejná hanba či upálení → tresty byly vykonány veřejně a trvaly i celý den
• Inkvizice byla také použita na potlačování raného protestanství, erasmiánství a alumbrados (osvícení), v 18. století také proti encyklopedistům a osvícenství
  • Čarodějnictví na rozdíl od ostatních evropských zemí nebylo v zájmu inkvizice
• V období prvního španělského inkvizitora Tomasa de Torquemada, dosáhla inkvizice svého vrcholu 9 000 autodafé (= veřejný akt víry inkvizičního soudu, vyhlášení rozsudku včetně exekuce)
• Španělská inkvizice byla instituce mimořádně efektivní a dobře organizovaná

Zrušení inkvizice

• Papežové nesouhlasili se zákonem rasové čistoty → Ferdinand IV. rozhodl, že každý, kdo by se řídil papežskými výnosy bez králova souhlasu, propadá trestu smrti a ztrátě majetku
• Až v 16. století se podařilo, že Řím mohl zasahovat do rozhodnutí Supremy v případě odvolání
• Osvícenský absolutismus se snažil inkvizici využít pro sebe a vliv osvícenství vedl k přesvědčení, že inkvizice musí být reformována → reforma proběhla povrchně a bez zásadních změn
• Konec španělské inkvizice nastal příchodem francouzské armády během napoleonských válek → král Ferdinand VII. na krátko obnovil inkvizici v roce 1814, ale revoluce v roce 1820 ho donutila, aby ji opět zrušil
• Počet obětí se odhaduje nanejvýše na 10 000