Lichokopytníci
Latinsky Perissodactyla
ZNAKY
- Váha těla spočívá na třetím prstě, ostatní bývají redukovány (palec úplně chybí)
- Došlapují na lichý počet prstů opatřených rohovitými kopyty
- Jsou býložraví
- Mají jednoduchý žaludek, ale velké slepé střevo (u koně má obsah 30 litrů)
- Rodí jedno mládě, které se brzy po porodu staví na nohy a následuje matku
- Dělí se do tří čeledí:
- Koňovití
- Nosorožcovití
- Tapírovití
KOŇOVITÍ
- Chodidlo tvoří jen jeden prst
- Mají štíhlé a dlouhé nohy
- Jsou vytrvalí a rychlí
- Obývají stepi nebo horské polopouště
- Oči mají po stranách hlavy, takže mají rozhled na všechny strany
- Některé druhy byly domestikovány
- Hřebec si hlídá stádo tvořené kobylami a hříbaty
Kůň převalského
- Jediný divoce žijící kůň ® zařazen na listinu ohrožených druhů zvířat IUCN
- Ve své domovině byl téměř vyhuben, dnes se však vrací zpátky do Mongolska
- Typické znaky: vztyčená hříva (všichni domácí i zdivočelí koně mají hřívu dlouhou a polehlou), krátké žíně vyrůstající po stranách kořene ocasu, tmavý pruh na hřbetě, mohutná klabonosá hlava s bílým polem kolem nozder a silnými žuchvami a náznak příčného pruhování na nohou
- V létě jsou světle skořicoví, na zimu jim narůstá hustá světlá srst
- Potrava: stepní rostliny – hlavně trávy a byliny
Zajímavost:
- Od roku 1959 vede ZOO Praha celosvětovou plemennou knihu Koně Převalského ® v té době žilo pouze 54 jedinců
- V roce 2017 čítala světová populace tohoto koně asi 2010 kusů
Kůň domácí
- První důkazy o domestikaci koně pochází z Centrální Asie z doby asi 3000 let př. n. l.
- Domestikovaní koně se chovali zprvu pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů i osobní přepravu
- Během staletí se podařilo vyšlechtit různá plemena koní – Kladrubský kůň (česká národní památka) či Lipicán
- Domácí koně občas unikli do přírody ® zdivočelí koně:
- Mustangové (Amerika)
- Brumbees (Austrálie)
- Camargský kůň (Francie)
Osel
- Nejmenší zástupce koňovitých lichokopytníků
- Mají typické nenápadné zbarvení a uši, které jsou delší než uši koní a zeber
- Rod zahrnuje tři divoce žijící druhy – osel africký, osel asijský a kiang
- Domestikací dnes vzácného osla afrického vznikl osel domácí
- Osel asijský vytváří různé poddruhy – kulan, onager, džigetaj, ašdari, khur
Zajímavost: lidé mají mylnou představu, že osel je tvrdohlavé a tupé zvíře. Opak je však pravdou, osel je chytrý (většinou chytřejší než člověk). Jelikož není vybaven dlouhýma nohama a rychlostí, od přírody je to velmi obezřetné zvíře, které se nikam nehrne, potřebuje jistotu a vše dopředu promýšlí.
- Poddruhem osla afrického je osel somálský, který se vyznačuje schopností přežít v extrémních podmínkách pouště
- Jedná se o kriticky ohrožený druh z důvodu pytláctví a silné konkurenci dobytka
Křížení osla s koněm
- Hřebec a oslice – mezek
- Klisna a osel – mula
- Křízenci jsou neplodní
Zebra
- Jejich srst je charakteristicky bíločerně pruhovaná (‚zebrovaná‘)
- Žijí obvykle v rodinných skupinách, které jsou tvořeny jedním hřebcem, doprovázených klisnami a mláďaty
- Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí, ve volné přírodě 20 až 25 let
- Jejich domovem je Afrika
- Jednotlivé druhy se liší pruhováním (dokonce pruhy jednotlivců jsou jedinečné jako otisky prstů člověka)
Zebra kvaga
- V přírodě vyhubena roku 1861, v zajetí poslední uhynula roku 1883
Druhy zeber:
- Zebra stepní – poddruhy: zebra bezhřívá, Bohmova, Crawshayova, Burchellova a Chapmannova)
- Zebra Grévyho
- Zebra horská – poddruhy: zebra Hartmannova a zebra kapská)
Zebra Grévyho
- Jedná se o největší a silně ohrožený druh zebry
- Vyznačuje se velkýma ušima a hustým pruhováním, tvořeným úzkými černými pruhy (pruhování je přítomné i na končetinách), břicho je bílé
- Vědecky popsána v roce 1882 a nazvána na počest tehdejšího francouzského prezidenta Grévyho, který zvíře dostal darem od etiopského císaře Menelika
Zebra bezhřívá
- Vzácný poddruh zebry stepní, který se vyznačuje dospělými jedinci bez hřívy
- Mláďata se narodí s normálně vyvinutou hřívou, ta jim od věku 2-3 let vypadává a postupně mizí
- Nohy má pruhované až ke kopytům
Zebra Bohmova
- Nejběžnější poddruh zebry stepní
- Má černé široké pruhy bez meziproužků
- Své jméno dostala po mladém cestovateli Bohmovi, který zemřel při výzkumu afrických zvířat ve východní Africe na konci 19. století
- Jako všechny zebry stepní tvoří tzv. harémy, kdy si dominantní hřebec hlídá samice s mláďaty
Zebra Chapmanova
- Na světlé srsti má široké černé pásy a mezi nimi výrazné hnědé mezipruhy
- Nohy má pruhované až ke kopytům
- Samci spolu o samice svádějí souboje, ke kterým používají své končetiny a čelisti
Zebra Burchellova
- Dříve nazývaná damarská
- Žije na savanách jižní Afriky
- Nejsvětlejší poddruh zebry stepní, pro nějž jsou typické světlé končetiny téměř bez bruhů
- Má menší počet širších pruhů, mezi kterými jsou světlejší šedé pruhy, a černé pruhy zasahují z boků i na břicho
Zebra Hartmannové
- Poddruh zebry horské
- Lze ji poznat podle laloku volné kůže na hrdle, velké hlavy a pruhování u kořene ocasu
- Žije v menších harémech, než je ovyklé u stepních zeber (1 hřebec a 1-5 klisny s mláďaty)
- Pokud na mládě zaútočí hyena nebo jiný predátor, celé stádo se spojí na jeho obranu
Zebra kapská
- Lze ji nalézt pouze v Jihoafrické republice, kde žije v rezervacích, např. Mountain Zebra National Park, v nadmořských výškách i 2000m
- nejmenší ze všech zeber a má husté černé pruhy na bílém podkladu
- Její pruhování je podobné zebře Grévyho, ale na rozdíl od ní má na zadních stehnech černé pruhy mimořádně silné
- Uši má podobném oslím
NOSOROŽCOVITÍ
Latinsky rhinocerotidae
ZNAKY
- Žijí v Africe a v Asii
- Mají silnou holou kůži a špatný zrak
- Nohy mají zakončeny třemi prsty
- I při vysoké rychlosti (45km/h) dokáže rychle změnit směr
- Dodnes jsou vybíjeni pytláky pro své rohy
ASIJŠTÍ NOSOROŽCI
Nosorožec indický
- Známý také jako nosorožec pancéřový
- Vyskytuje se na území Indie (odtud také jeho název)
- Jedná se o největší druh asijských nosorožců
- Má pouze jeden roh (až 60 cm) – samice ho má však podstatně menší
- Má silnou, světlešedou kůži posetou drobnými hrbolky – kůže vytváří pláty spojené hlubokými záhyby, která vypadá jako brnění
- Má masivní hlavu a pružný horní pysk, kterým si trhá a podává tuhou rostlinnou stravu
Nosorožec jávský
- Jedním z nejvzácnějších velkých savců světa a současně nejvzácnějším nosorožcem
- Podle Světového fondu na ochranu přírody žije na Jávě v národním parku Ujung Kulon posledních 63 jedinců
- Příbuzný s nosorožcem indickým, s nímž má podobný pancíř
- Tento druh se vyskytuje především v nížinných tropických deštných lesích, kde se obvykle živí listy a výhonky stronů a keřů, občas i různými plody
Nosorožec sumaterský
- Jediný žijící druh rodu dicerorhinus
- V rámci nosorožitých je nejmenším zástupcem
- Má dva rohy (Stejně jako afričtí nosorožci) – roh na nose bývá větší, méně než 50cm dlouhý, zatímco druhý roh je spíše pahýlovitý
- Většinu těla pokrývá srst tvořená červenohnědými chlupy
- Příslušníci tohoto druhu kdysi obývali deštné pralesy, bažiny a mlžné lesy v jižní, východní a jihovýchodní Asii
- V součanosti je kriticky ohroženým druhem – ve volné přírodě existuje pouze několik izolovaných populací na Sumatře a jedna na indonéském Borneu
AFRIČTÍ NOSOROŽCI
- Mají dva rohy
Nosorožec dvourohý (černý)
- Obývá křovinatou krajinu, kde spásá listí keřů a stromů, proto má špičatý a chápavý horní pysk zakončený pohyblivým prstíkem
- Při pohybu terénem se řídí hlavně čichem a sluchem, zrak má velmi špatný
Nosorožec tuponosý (bílý)
- Velký býložravec, který má horní pysk zploštělý a maximálně přizpůsobený ke spásání travin ze země
- Stejně jako nosorožec dvourohý má dva rohy tvořené keratinem, které volně nasedají na kostěné lhůžko na lebce
- Nosorožci své rohy používají jak k obraně svých mláďat před predátory, tak i k dolování vody nebo minerálů ze země
TAPÍROVITÍ
- Tato čeleď zahrnuje jeden žijící rod – tapír (tapirus) a asi 14 vymřelých rodů
- V tomto rodě je 5 žijících druhů býložravých zvířat, žijících v tropických oblastech Asie a Jižní Ameriky
- V třetihorách byli daleko více rozšíření a žili i ve střední Evropě
- Vývojově patří k nejstarším savcům na zemi – za posledních 35 miliónů let se změnili jen nepatrně
ZNAKY
- Jsou velcí asi jako osli, jejich tělo je přizpůsobeno k rychlému pohybu hustým podrostem
- Mají horní pysk protažený v pohyblivý chobůtek (nejsou však příbuzní se slony)
- Mají krátké, nepříliš pohyblivé uši a krátký ocas
- Na předních nohách mají čtyři prsty – největší je třetí prst – obdoba prostředníčku
- Zadní nohy mají tři prsty
- Všechny prsty jsou chráněny kopýtky
- Jsou velmi plachá, samotářká zvířata, která obývají hustý porost tropických lesů
- Samice rodí jedno mládě, které se rodí pruhované (podobně jako selata)
- Mají ostrý čich, skvělý sluch, avšak horší zrak
- Výborně plavou, ve vodě hledají i úkryt před predátory
Zajímavost: název tapír znamená v řeči brazilských indiánů „tlustý“, což charakterizuje jejich tuhou kůži
Druhy žijících tapírů:
- Tapír čabrakový
- Tapír středoamerický
- Tapír horský
- Tapír jihoamerický
- Tapirus kabomani
Tapír čabrakový
- Někdy též tapír indický
- Tvarem těla, chůzí a způsobem života se vzdáleně podobá vepři, přestože s ním není geneticky příbuzný
- Jeho kůže je porostlá jemnou černou a bílou srstí – trup je bílý, hlava, krk a končetiny černé
- Po staletí byl loven pro maso a kůži, která je velmi pevná a trvanlivá
- Stejně jako hroch umí chodit po dně řeky nebo jezera
Tapír jihoamerický
- Někdy též tapír americký
- Je porostlý krátkou, štětinatou obvykle tmavě hnědou srstí
- Obývá amazonský prales východně od And
- Od roku 2002 je v Červeném seznamu ohrožených druhů z důvodu lovu a ztráty přirozeného biotopu označen jako zranitelný (i přesto je stále nejhojnější z pěti druhů tapírů)
- Mezi jeho hlavní predátory patří krokodýli, jaguáři a pumy, které na něj často útočí v noci