Řecká filosofie

  • tvoří nejdůležitější část antické filosofie
  • rozvíjela se v období od 6. století př. n. l. až do konce starověku
  • řečtí filozofové mají dodnes zásadní význam otevřeli hlavní filozofické otázky a vypracovali základy filozofické metody
  • řecká filosofie vzniká jako způsob racionálního uvažování a argumentování o otázkách o původu světa, o dobru a zlu, o postavení člověka, o povaze společnosti apod. dříve na tyto otázky odpovídal mýtus
    • když se v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. začal rozvíjet dálkový obchod, začaly vznikat jazykově i kulturně smíšené společnosti a mýtické tradice různých kultur se začaly zpochybňovat lidé začali pochybovat o výkladu světa, jak jej podávaly básně Homéra a Hésioda
    • filosofie nejdříve vznikala v okrajových oblastech řecké kultury (v Iónii, na Sicílii a v jižní Itálii) jako způsob hledání pravdivého poznání skutečnosti a člověka, který by se opíral pouze o rozumovou úvahu a argumenty (nikoliv o tradované autority)
  • období západní antické filosofie se dělí na čtyři etapy:
    • Předsókratovská filosofie (6. – 5. století př. n. l)
      • zabývá se otázkami o původu světa a možnostech pravdivého poznání
      • hlavní střediska byla v Iónii, na egejských ostrovech a na Sicílii
      • patří sem:
        1. Mílétská škola (Thalés z Mílétu)
          • zdejší myslitelé – iónští přírodní filosofové – využili matematických a geometrických znalostí Babylóňanů a dalších národů Předního východu a dále je rozpracovali
          • položili základ řeckému myšlení a tím také moderní vědě
        2. Pýthagorejská škola (Pýthagorás a jeho žáci)
          • založena Pythagorem kolem roku 530 př. n. l.
          • vychází z esoterických úvah o významu čísel
        3. Elejská škola (Xenofanés)
          • první antický filosofický směr, který se zabýval řešením otázek naprosto obecně (metafyzika)
          • prvním autorem myšlenky neproměnlivého jsoucna byl Xenofanés
          • byli odpůrci hérakleitovských názorů (Vše plyne) a svou teorií poznání
        4. Hérakleitos z Efesu
          • byl samotář a nepřítel demokracie
          • podle něj je svět nestvořený a existuje od věčnosti → všechno dění ve světě řídí logos a jím se mají lidé řídit
        5. Pluralisté (Anaxagorás)
          • směr, který zdůrazňuje neredukovanou mnohost a rozmanitost světa nebo zkušenosti
        6. Atomisté (Démokritos)
          • směr, který chápe vesmír jako složený z nedělitelných, neměnných a věčných částí, které se pohybují v prázdnu
          • snažili se o materialistický a deterministický výklad světa a popírali spojitost látky
    • Klasické období athénské filosofie (5. – 4. století př. n. l)
      • vrcholné období – pozornost se soustřeďuje na člověka a lidskou společnost, na podmínky dobrého života a začíná i soustavné studium přírody
      • nejdůležitějším střediskem jsou Athény
      • patří sem:
        1. Sókratés
          • na rozdíl od svých předchůdců (kteří pátrali po původu a příčinách světa) se soustředil na zájem člověka a společnosti
        2. Platón
          • založil athénskou Akademii, která se stala vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím
          • spolu se Sókratem se věnoval otázkám člověka a lidské společnosti
        3. Aristotelés
          • na rozdíl od jeho učitele Platóna se snažil obsáhnout a uspořádat všechno předmětné vědění té doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění
        4. Sofisté (Prótagorás z Abdér)
          • obcházeli města a profesionálně vyučovali nejrůznějším naukám, např. počtářství, astronomii, geometrii, hudbu a zejména rétoriku
        5. Kynismus (Antisthenés)
          • opovrhovali konvencemi běžného života i vymoženostmi civilizace → upřednostňovali skromnost a jednoduchost
    • Helénistické období (3. – 2. století př. n. l.)
      • obrací se k otázkám etiky či praktické filosofie
      • v tomto období pokračuje rozvoj jednotlivých věd
      • středisko se posouvá do Alexandrie a později do Říma
    • Latinská filosofie (1. st. př. n. l. – 5. století n. l.)
      • věnuje se převážně otázkám práva, spravedlnosti a dobré vlády
      • postupně se přechází z řečtiny do latiny a začínají se také prosazovat myšlenkové vlivy a zejména křesťanství
      • patří sem tyto myšlenkové proudy:
        1. Stoicismus (Seneca, Marcus Aurelius)
          • zabývali se aktivním vztahem mezi kosmickým determinismem a lidskou svobodou → za cestu k svobodě považovali život v souladu s přírodou
        2. Epikureismus (Epikúros)
          • snažili se dosáhnout ideálu duševního klidu a blaženosti, dosažených rozumným užíváním života
        3. Skepticismus (Pyrrhón z Élidy)
          • zpochybňovali možnost pravdivého poznání
        4. Eklekticismus (Marcus Tullius Cicero)
          • vybírali si z rozmanitých filosofických systémů a stylů směrodatná stanoviska a závěry a dále je rozvedli nebo z nich vyvozovali další závěry
        5. Novoplatónismus (Plótínos)
          • obnovení Platónovy filosofie      

Kategorie: ,

Použité produkty

Staedtler Design Journey oboustranné fixy, sada 120ks

1,109.00 

Staedtler Brush Letter Duo štětcové fixy, sada 12

199.00 

Samolepicí barevná kolečka v roli, různé varianty

79.00 

Sada 6 washi pásek, různé varianty

99.00 

Další zápisky