Antické stavební řády

základem řádové architektury je systém sloupů či pilířů a horizontálních nesených článků v podobě překladu (kladí) – sloup je základní jednotkou celého systému, který určuje výšku a mohutnost stavby
- stavba by dle antických představ měla mít na průčelí vždy sudý počet sloupů (ideálně šest až deset)
v antickém Řecku existovali tři základní řády:
- dórský (nejstarší; mužský)
- iónský (ženský)
- korintský (nejmladší; dívčí)

považován za nejstarší ze všech tří a zároveň také nejméně zdobný
jakožto hřmotný a těžký náležel mužům, válečníkům – v tomto stylu jsou stavěny např. chrámy boha Dia, ale také Palas Athény (Athénská akropole), bohyně války
u chrámových staveb postavených v dórském řádu je výrazná jejich mohutnost, která je dána:
- silnými sloupy stojícími přímo na podezdívce (vyrůstají jakoby ze země)
- tělo sloupu (tzv. dřík) je zdobeno kolmými, širokými a mělkými žlábky
- sloup je nahoře zakončen prostou hlavicí připomínající bochník chleba – ta se skládá z okrouhlé podložky (echinus) a čtvercové desky (abakus)
- nad hlavicemi je trám zdobený vlysem, který je složen ze střídavě položených obdélníkových desek – triglyfů se žlábkovým ornamentem a reliéfně zdobenými metopami
dórský řád vychází z původních dřevěných staveb – jeho nejstaršími doklady na řecké pevnině jsou zbytky Heřina chrámu v Olympii a sedm stojících sloupů Apollónova chrámu v Korintu

typický především pro řecké obce v maloasijské oblasti
iónského řádu se používalo pro chrámy ženských božstev
štíhlejší tělo sloupu je bohatě kanelováno, tzn. bohatě zdobeno úzkými a dlouhými žlábky
tělo sloupu stojí na patce a jeho hlavice je zakončena dvěma volutami (spirálovitými závity)
Vlys nad nimi má na rozdíl od dórského řádu souvislou reliéfní výzdobu – pro iónské stavby je typická velká zdobnost
patrně nejkrásnějším iónským chrámem byl Artemidin chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů světa

tento řád vzniká vývojem iónského řádu až kolem 400 př. Kr.
jeho hlavici zakončuje šest reliéfní akantů (listů bodláku známého jako paznehtík) – jednotlivé listy jsou zakončeny v podobě voluty
za vynálezce korintské hlavice je považován sochař Kallimachos, který na dětském hrobu uviděl košík s hračkami, který prorostl třemi řadami listů bodláku a to ho inspirovalo k vytesání hlavice
nově se někdy objevuje motiv tzv. píšťal – ve spodní třetině sloupu jsou do drážek kanelování vytesány hůlky

triglyf (řecky tresi – tři + glyptó – vydlabávám) – hranolové kamenné bloky se třemi svislými výžlabky
metopa (řecky metópé – čelo, průčelí) – součást vlysu
- čtvercová nebo obdélníková deska z kamene, bohatě zdobená náboženskými a historickými výjevy
voluta (latinsky volutus – svinutý) – spirálový motiv různých soustav výzdoby (především součástí hlavic)

Kategorie: Antická mytologie, Historie

0 Liků

Vyhledávání