Sociologie práva – Martin Vávra

• Max Weber → otec zakladatel sociologie a Émile Durkheim → zakladatel moderní sociologie
  • jeho sociologické úvahy se věnují např. náboženství, moci či byrokracii
• sociologie a právo jsou si podobné – obě disciplíny mluví o normách, pravidlech, očekáváních či sankcích
  • dvě věci by ale měly být odděleny – to ‘co je’ a co ‘má být’
• sociologie práva může být jednou ze subdisciplín sociologie, ale i součástí mezioborové disciplíny (= legal studies) či součástí právní vědy
• sociologové práva mohou být vzděláním jak sociologové, tak právníci
• významní současní sociologové práva:
  • Roger Cotterel (právník) – kniha Law in Social Theory
  • Mathieu Deflem (sociolog)

KLASICI

• mezi ‘presociology práva’ můžeme zařadit Aristotela, Hobbese, Spinozu či Montesquieua → jejich sociologické úvahy jsou navázány na metafyzické základy, např. koncept přirozeného práva
• okrajově se právem zabývali Comte, Tocqueville i Marx

WEBER A DURKHEIM

• Max Weber vystudoval právo jako hlavní obor
  • jeho úvahy o právu se objevují v kontextu pojednání o racionalizaci a byrokratizaci
• Durkheim viděl morálku, právo i náboženství jako navzájem propojený komplex jevů → jsou to různé formy sociální kontroly – sociální regulace a integrace

EHRLICH EUGEN

• právní vědec ( x Weber a Durkheim byli sociologové)
• jeden ze zakladatelů sociologie práva
• ‘praktická právní věda je morfologií společnosti’
• pokud ve společnosti existuje pravidlo, jehož porušení je členy této společnosti trestáno a je považováno za závazné, je toto pravidlo právem, i když není součástí psaného práva

SOCIOLOGIE PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE

• důraz na zkoumání práva jako nástroje sociální kontroly, jehož hlavním cílem je udržování integrace společnosti

DEBATA HABERMAS VS LUHMANN

• týkala se vztahu racionality a morálky
• oba se snažili odpovědět na stejný problém – na krizi principu formální racionality práva (= nejvyšší forma právní kultury) → oba dochází k jiným závěrům, ale oba nacházejí jeden z nejvýznamnějších zdrojů této krize v jazyce (kódech) práva
• Habermas neakceptoval Luhmannův závěr, že jediným východiskem je akceptování právního systému, který je založen na prostém komunikačním kódu legální – nelegální
• Habermas hledá prostor pro diskuzi o právu, pro kritiku práva a pro definování právních norem → našel ho ve veřejném diskurzu
  • = představuje sféru racionální argumentace (aktéři musí své argumenty zdůvodňovat)
  • argumenty, které jsou v ní platné jsou také morální

BOURDIEU A PRÁVO

• uvnitř právního pole ve vztahu právního a politického pole vzniká řada nerovností, sporů i usilování o vliv
• nerovnosti, moc a konflikt se projevují ve více dimenzích
  • např. právo vykonávají lidé z určitých společenských vrstev – ve výkonu práva se mohou projevovat ekonomické nerovnosti
• nerovnosti ve společnosti mají také negativní vliv na delikvenci, zločinnost atd. → to se odráží ve fungování právního pole
• nejvíce ho zajímá struktura právního pole a jeho vztah k mocenskému poli

FOUCALT A PRÁVO

• ukázal, že nestačí studovat psané právo, ale je potřeba se soustředit spíše na diskursivní praktiky a techniky moci, které s právem samotným, s jeho vznikem a především s jeho výkonem souvisí
• na právo nahlížel jako na neefektivní nástroj moderní moci, jehož role se bude oslabovat a bude nahrazováno administrativními a policejními opatřeními → neprosadilo se ale nic, co by zákon nahradilo
  • právo se na (post)moderní společnost adaptovalo pouze za cenu značného nárůstu své složitosti a nepřehlednosti

SOUČASNOST

• velká část prací z oboru sociologie práva sdílí zájem o kulturu
• v 80. letech se začaly objevovat texty inspirované kulturálním feminismem (např. Carol Smart – Feminism and the Power of Law)
• v 90. letech to byla debata o globalizaci a o možnostech ‘smíření’ různých právních kultur
• důležitým pojmem je i ‘síť’
  • podle Rogera Cotterrela bychom jako referenční bod neměli brát jednotnou společnost, ale komunitu svázanou sítěmi, které často nerespektují hranice národního státu

ČESKÁ SOCIOLOGIE PRÁVA

• před rokem 1989 není žádné stěžejní dílo
  • v Polsku ve stejném období sociologie dokázala zaujmout i Západ
• kvalitní práce vznikaly v oblasti právní teorie, především právní historie
• česká sociologie práva se soustřeďuje na období před druhou světovou válkou a po roce 1989

SITUACE PŘED 1948

• Emanuel Chalupný – Filosofie a sociologie práva a mravnosti (1929)
  • základními tématy je vztah psaného práva a reálného fungování právního systému a vztah práva a mravnosti
  • ve fungování práva viděla řadu nezamýšlených důsledků
  • na složitém vztahu práva a mravnosti ukazuje neudržitelnost pozic jak právně pozitivistických (právo nemá co dělat se společností, ale je autonomním systémem) tak moralistických (právo je odrazem morálky)
  • vztah morálky k právu je složitý, zprostředkovaný iracionalitou lidské psychiky
• dalším významným zástupcem je Inocenc Arnošt Bláha
  • oproti Chalupnému se soustřeďuje na vztah práva a morálky → viděl ho jako harmonický vztah – morálka určuje právo a to dodává morálce závaznost skrze sankci

SITUACE PO ROCE 1989

• teoretické práce Přibáňa se zabývají obecnějšími otázkami vztahu práva a společnosti
• práce se zabývají hlouběji vztahem práva a společnosti, např. Právo v postmoderní situaci od Martina Škopa (2008)
• Michal Šejvl nevycházel z logických a rétorických analýz, ale použil etnometodologickou konverzační analýzu (= metoda zkoumající mezilidské verbální i neverbální interakce)

ZÁVĚRY

• právo se nachází na pomezí dvou sfér → spadá na území přísně racionálního systému spadající do právní vědy a také je součástí sféry společenských hodnot
• rozdílní autoři se shodují, že vláda prostřednictvím zákona je ‘osudem’ moderních společností, že je jedním z důsledků diferenciace a racionalizace společnosti, ve které již není možné jednat bez opory legálních norem a institucí, které na jejich základě rozhodují