spojeno s náboženskými představami a považováno za projev vůle bohů → tresty jako např. prokletí
první vykladači a soudci byli kněží (pontifikové)
podmínky pro zavedení obyčejového práva do právních systémů:
longa consuetudo (dostatečně dlouhé fungování)
opinio necessitatis (názor, že jde o nutná opatření)
dva základní systémy:
fas = řešil vztahy člověka a bohů
ius = řešil vztahy lidí
v době královské vydával zákony král → leges regiae
tehdejší zákonodárství: král spolu se senátem připravil návrh zákona, o kterém se hlasovalo na lidovém shromáždění
král: nejvyšší představitel moci, nejvyšší reprezentant státu vůči bohům i zahraničí; trestající pravomoc
existuje rovnost občanů a institucí x ženy považovány za nezpůsobilé k právnímu jednání
PRÁVO V OBDOBÍ REPUBLIKY
systém volných úředníků → princip kolegiality (= shoda všech úředníků; právo veta jako nesouhlas – ius intercessionis)
volba úředníků a nespokojenost s nimi vedlo ke vzniku zákona dvanácti desek → počátek římského práva
obsahem práva bylo:
právo soukromé (hmotné a procesní)
právo trestní
základní zásadou byla nedotknutelnost vlastnictví
svobodní občané si byli rovni
právo je v raném stádiu → trest je považován za pomstu, ale má odpovídat míře provinění
zákony nejčastěji vznikaly z činnosti úřadů bez legislativních kompetencí → nejefektivnější byl úřad pontifika → základ ius civile
367 př. n. l.: založení magistrátu (úřadu) městského praetora (zlomil moc pontifiků) → největší představitel soudní moci – praetoři
ovlivňovali první fázi soudního řízení (ius in iure)
mohli ius civile opravit či doplnit o vlastní normu
platil pro ně ius intercessionis
byli garanti správního průběhu procesu (ne soudci)
2. století př. Kr.: založení quaestiones perpetuae = stálé soudní dvory, kde praetoři zastávali funkci předsedů
praetoři byli voleni na jeden rok a po zvolení vydali praetorský edikt (závazné prohlášení jak bude úřadu užívat) → edikty na sebe navazovaly → vytvoření souboru nových norem – ius praetorium
typy praetorů:
městští praetoři
kurulští praetoři (starali se o tržiště – nákup, prodej a kvalita zboží)
cizinští praetoři (praetor peregvinus) → vznikli kvůli narůstajícímu počtu cizinců, rozvoji obchodu – zahraniční
286 př. n. l.: zákon lex Aquilia → základ práva odpovědnosti za škodu
254 př. n. l.: přístup veřejnosti na porady pontifiků → každý Říman se mohl stát právníkem
PRÁVO ZA VLÁDY CÍSAŘŮ
radikální změny v rozložení moci:
volené orgány přišly o moc zasahovat do práva (kromě praetorů)
senátu zůstalo právo vydávat zákony
praetoři postupně omezováni a poté za vlády císaře Hadriana z tvorby zákonů zcela vyloučeni → vychází ze zákona Edictum perpetuum Hadriani
jedinou zákonodárnou mocí byli principia (= nařízení císařů)
císař se stal nejvyšším soudcem → mohl zasáhnout do všech sporů
císař nevydával zákony z moci úřadů, ale ze své vlastní moci a schopnosti → byl výše než zákon
kolem roku 300:
změna vlády na dominát (samovláda císaře)
zrovnoprávnění křesťanství ediktem milánským → úpadek práva a právní literatury = vulgarizace práva
leges generales jako jediný zdroj práva (=císařská nařízení)
velké množství, nízká kvalita, nesmysluplný celek a neexistence cíle → právo se přestalo rozvíjet, nutné kodifikace
kodifikace = snaha sebrat a shrnout právní předpisy vydané císařem a snaha vytvořit rozumné výtahy z klasických právníků → vznikl Codex Theodosianus, ze kterého do 11. století čerpala celá západní Evropa
534: Corpus iuris civilis (Codex Iustinianus repetitae praelectieonis, = soubor občanského práva) → ovlivnil byzantské a evropské právo a byl základem recepce římského práva
